Dnes je čtvrtek, 2.7. 2020 (Patricie)
co bude

Tyto stránky jsou zastaralé, prosím přejděte na nové kliknutím SEM.

Report z Jarní školky v Olešnici

Školka mládeže v Olešnici
Pátek odpoledne, je něco mezi čtvrtou a pátou, a na autobusovém nádraží v Krpoli se začínají shromažďovat mládežníci, blíží se společný odjezd na letošní jarní školku. Přichází „hodina H“, jenže autobus kvůli zpoždění nepřijíždí. Když se konečně objeví, nastává drobná komplikace, neboť je jasné, že se do něj všichni nevejdeme. A tak první větší skupina odjíždí přímým autobusem do Olešnice, zatímco zbytek, který se do autobusu nevešel, čeká cesta s přesedáním. Cesta přecpaným autobusem je sice trochu úmorná, tím si však nikdo nenechá zkazit náladu.
Po příjezdu do Olešnice nás čeká večeře ̶ opékání špekáčků na zahradě u kostela. Setkáváme se s těmi, kteří se do Olešnice dopravovali po vlastní ose, a během toho, co se špekáčky pomalu pečou, i dorazí i zbytek lidí, kteří byli „nuceni zvolit“ méně pohodlnou cestu.
Po večeři přichází na řadu impuls Jáchyma Slámy za asistence Ondry Horkého, kteří se nám rozhodli během asi 10 minut představit 38 církví registrovaných v České republice a to velmi netradičním a originálním způsobem, který nás všechny nejen skvěle pobavil, ale i uvedl do tématu letošní jarní školky, které zní „Proč nejsme jedno“.
Abychom „zužitkovali nově nabyté znalosti“, využili i těch dříve získaných, ale hlavně abychom se lépe seznámili, vyrazili jsme na „souboj o Olešnici“, jejímž cílem bylo nalézt na stanovištích roztroušených po Olešnici krátké charakteristiky církví, ty donést na náměstí, kde měl každý tým své domovské stanoviště, a následně je zde správně přiřadit k jednotlivým názvům církví. Do úkolu jsme se pustili s velkým zápalem, většina týmů celou dobu všude běhala, takže hra měla pozitivní vliv i na naše zdraví, neboť jsme si při ní zacvičili, kromě toho se jednotlivá stanoviště často nacházela v blízkosti pro nás důležitých bodů, takže jsme se navíc začali v Olešnici i orientovat.
K hezkému ukončení dne přispělo i večerní ztišení, které si pro nás připravila Adéla Bednaříková, v němž se zamýšlela nad tím, že lidé jsou jako kinder vajíčka, pod možná ne lákavým obalem se skrývá dobrá čokoláda a někdy i nějaké to hezké překvapení.
Po ztišení si každý mohl vybrat, jak stráví zbytek večera, kdo byl unaven, mohl jít už spát do orlovny, kdo ne, ten mohl navštívit čajovnu, jít hrát stolní hry nebo třeba ještě jí si ještě sednout k táboráku a doopéct si ještě nějaký ten špekáček.
Ráno jsme pak zahájili vydatnou snídaní ve formě buchet a pomazánek, které nám přišly k duhu, jelikož nás čekal dlouhý den. Po snídani jsme se odebrali na katolickou faru, kde celý den zahájila farářka Saša Jacobea svým impulsem o jednotě a její roli v církvi.
Hned po impulsu pak přišla na řadu přednáška Daniela Hellera „Zpátky ke kořenům“, v níž se snažil nám pomoct najít odpověď na otázku, co jsme my evangelíci zač, a tak nás mimo jiné také zrychleně seznámil s historií ČCE.
Na přednášku pak navazovala přímo diskuzní dílna, kterou také vedl Daniel Heller. Kdo však nechtěl diskutovat, mohl si vybrat ještě z masážní, meditační, hudební (nácvik písní na nedělní bohoslužbu), pracovní, cirkusové, nebo rukodělné dílny (zdobení ramínek na šaty).
Po dílničkách následovala krátká pauza na oběd a hned po ní provokativní přednáška Jaroslava Hynka „Jeden Kristus, tisíc církví“, která nás zjednodušeně seznámila s tím, do jakých skupin se církve dělí, ba
co víc obeznámila nás na základě statistických údajů s nepříliš příznivou situací a vyhlídkami naší církve do budoucna.
Pak přišel čas na už tradiční sporty. Na výběr bylo třeba z frisbee, volejbalu, fotbalu, nebo procházky po okolí, která zahrnovala návštěvu netradiční olešnické křížové cesty.
Po uvolnění nadbytečné energie jsme se vydali na večerní ztišení. To si pro nás letos nachystala Bětka Slámová, která si připravila keltskou večerní liturgii z Iony se zapalováním svící, zpěvem písní, čtením z bible a modlitbami.
Plni vděku jsme se posilnili večeří a zpěvem písní a hned jsme se zase ponořili do vážnějších témat, protože večerním programem bylo divadelní představení „Putin lyžuje“ na motivy knihy Ruský deník od novinářky Anny Politkovské. Představení popisuje nástup Putina k moci, který byl doprovázený ne jednou podezřelou událostí. Tímto způsobem nám divadlo Líšeň zanechalo mnoho námětů k přemýšlení.
I tento večer se dalo využít čajovny a deskových her.
Ráno sotva jsme postávali, schystali si věci na odjezd a najedli se, přišel závěr celé školky, nedělní bohoslužba, kterou vedla farářka Saša Jacobea a pomáhali při ní i mládežníci a to nejen ze SOMu. Během bohoslužby jsme se i účastnili společenstva Kristova, a to během vysluhování večeře Páně za zpěvu písně Ubi caritas. Po kostele nastal konec celé školky. Po společném ukončení a fotu, jsme již jen trochu poklidili a každý jsme se rozjeli domů.

Terka