Jarní školka v Silůvkách

Jaká byla?

"Mají naše cesty cíl?" zněla otázka, která naplňovala celý program letošní jarní školky. Poprvé jsem se nad touto otázkou zamyslela, když jsem stála v Brně na vlakovém nádraží a snažila se najít vlak jedoucí do Silůvek, malé vesničky kousek u Brna. Nakonec nám nedalo ani moc velkou práci vlak najít a my mohli odjet na místo, které bylo brněnským SOMem vybráno jako nejvhodnější prostředí pro školku. Ubytování bylo jako obvykle v kulturním domě. Poté co se všichni zapsali a ubytovali, mohla následovat úvodní pobožnost Marty Thálové a dále večerní program. A protože téma celé školky byly cesty, čekal nás "malý výlet".Vystoupali jsme na kopec, kde jsme si zavázali oči a byli jsme rozděleni náhodně do trojic a společnými silami museli sejít kopec. Zajímalo by mě, kdo tuhle hru vymyslel, protože to byl velmi originální nápad a dostali jsme možnost poznat se "poslepu" s ostatními. Po této večerní procházce nás čekal ještě animovaný film Madagaskar, a pak všichni vyčerpáni a unaveni lehli do spacáků a těšili se na další den.
Ráno hned po snídani jsme se odebrali do místní modlitebny, kde nás čekala přednáška od pana Zdeňka Susi, který nás seznámil s průběhem své cesty do španělského poutního místa Santiago de Compostela. Jeho příběh na mě velice zapůsobil a myslím že každého donutil se zamyslet nad již zmiňovanou otázku: Mají naše cesty cíl? Večer jsem měla dokonce možnost si s panem Susou popovídat. Po přednášce následovali tradičně dílny: Opět divadelní, diskusní, fotoromán, výtvarná. Letošní fotoromán se mi zdál velice vydařený…všichni jsme vypustili "uměleckého ducha" a pěkně nám z toho vyhládlo. Odebrali jsme se na vynikající oběd. Po obědě pěkně pařilo sluníčko a tak se většina lidí odebrala na místní hřiště zahrát si volleyball. Čas pomalu utíkal a někdy kolem páté hodiny jsme se začali dívat na další film s tématem cesty, a to na Příběh Alvina Straighta (Straight Story - pozn. SOMu). Na 19. hodinu byla naplánovaná výborná večeře a dále prezentace dílen. To nejlepší, na co jsem se nejvíce těšila bylo ale vystoupení rockové skupiny Zelená pára. Hráli výborně, avšak náš řev "Zahrajte Nirvanu" nebyl vyslyšen…
V neděli nás čekalo tvrdé probuzení po proflámované noci a bohoslužba Zdeňka Susi. Jakmile bohoslužba skončila, všichni jsme se nahrnuli před modlitebnu, abychom mohli tradičním "kolem" ukončit tento příjemně strávený víkend. Pak už jsme se každý rozprchl zpátky domů.
A celkové shrnutí letošní školky?
Vydařené počasí, skvělí lidé (jako vždy), výborná nálada a originální téma udělali z letošní jarní školky nezapomenutelný zážitek na který dlouho nezapomenu.

Pavlína Dvořáková