Školka v Nosislavi

Postřehy ze školky

Napsat pár vět o Školce v Nosislavi není pro mě, jako nováčka těžký úkol. Ať už je to kvůli tomu, že nemám zatím s čím srovnávat a všechno jsem vnímala novátorskýma očima, Školka mi připadala jednoduše jedním slovem skvělá.

Hned po příchodu a prozkoumání Husova domu, padly naše hladové zraky na stoly s občerstvením, kterého bylo po celou dobu více než dost. Jakmile dorazila většina účastníků, sešli jsme se všichni v modlitebně.Pomodlili jsme se a za doprovodu kytar jsme si zazpívaly písničky, což přispělo k pěkné atmosféře pátečního večera a zahájení Školky.

Poté následovala seznamovací hra. Úkol spočíval v tom, vymyslet nějakou slavnou osobnost, jejíž jméno bylo stejné jako vaše křestní jméno, napsat je na papír a nalepit sousedovi po levé ruce na čelo. Otázkami na souseda po pravé ruce typu: Žiju ještě? Byl jsem panovník? Jste se museli dopátrat ke jménu, které jste měli nalepené na čele a tím tak zjistit jméno toho, kdo seděl vedle vás po pravé ruce. Myslím, že jsme se u této hry všichni skvěle bavili, už jen při pohledu na kluky, kterým visel na čele papírek Petra Němcová, Jitka Molavcová nebo Alenka v Říši divů. Až se všichni dozvěděli nebo nechali podat, koho mají na čele, odebrali jsme se k rodinám, které nám byly přiřazeny.

Seznámili jsme se s členy rodiny, ubytovali se a vrátili se zpět do Husova domu, kde nás čekala prezentace cesty Tomáše Grulicha do Íránu. Bylo to pro mě, jako dívku, která se do Íránu možná ani nikdy nepodívá, zajímavé povídání, doprovázené islámskou hudbou, krásnými fotkami a vtipnými komentáři. Na závěr pátečního dne byla naplánovana noční hra a poté rozloučení v modlitebně.

Po noci strávené v rodinách a po vydatné snídani jsme se opět všichni sešli v Husově domě. Na programu byla přednáška Pavla Hoška o Izraeli, Palestině a islámu. Myslím, že nás pan Hošek nadchnul svými vědomostmi a zajímavou diskuzí o dnešním dlouhodobém celosvětovém, nevyřešitelném konfliktu mezi Izraelci a Palestinci. Ti, kdo projevili zájem, měli možnost popovídat si s panem Hoškem i po skončení přednášky.

Dále následovaly dílny. Každý z nás si mohl vybrat tu, která mu byla nejvíce sympatická nebo do které by mohl svými dovednostmi nejlépe přispět. Na výběr byly dílny literární, výtvarné, diskuzní a jiné. Tématem a náplní všech dílen byl islám.

Kolem dvanácté hodiny jsme se vydali na oběd do místní restaurace. Ještě teď se nám všem určitě sbíhají sliny při vzpomínce na guláš s pěti knedlama. Po dobrém jídle by měl následovat klid, takže jsme měli možnost odpočinout si při promítání filmu Bez dcerky neodjedu. Tento film z islámského prostředí se skvěle hodil k tématu celé Školky a jeho poutavý děj nenechal nikoho z nás chladným.

Pozvání na Školku přijal také Muneeb Hassan Alrawi, předseda muslimské obce v Brně. Snad promluvím za všechny, když řeknu, že na nás tento sympatický pán udělal dojem. Svými slovy nám přiblížil islám, jednoduše a lidsky nám vysvětlil podstatu a zásady tohoto náboženství, ukázal jejich způsob modlení, zodpověděl pohotově všechny naše dotazy a hlavně nás svým výkladem nejen obohatil vědomostmi, ale také pobavil.

Večer jsme předvedli ostatním, co jsme dopoledne v dané dílně vymysleli, vytvořili nebo nacvičili. V některých případech jsme se opravdu nasmáli. Poté byla na řadě večeře v podobě naložených párků, chlebů s několika druhy pomazánek, táců se zeleninou, hrozny a výbornými buchtami. Na zakončení dne byl na programu koncert skupiny Noční optika. Alespoň pro mě, jako neznalce jazzu, to byl zajímavý poslech a podívaná, zvláště pak při melodramu KAT. Jakmile zazněl poslední tón a kapela si vyslechla bouřlivý potlesk, rozloučili jsme se ostatními v modlitebně.

Ti, kdo chtěli, pak mohli sejít pár schodů do čajovny a strávit tam zbytek sobotního večera. Teplo z kamen, svíčky a horký čaj přispěly k pěknému sobotnímu večeru. Zazpívali jsme si a popovídali si s lidmi, které jsme za tu dobu ještě nestihli poznat. Jakmile dohořely svíčky a vypil se čaj, šli jsme spát k našim víkendovým rodinám.

Ráno jsme se pak shromáždili v krásném, velkém kostele. Po skončení bohoslužeb jsme si v kruhu za doprovodu kytary zazpívali písničku Dál přece nejdeme sami. Tím jsme se rozloučil, ale dál jsme už museli sami, zpět do svých domovů, plni zážitků a dobré nálady z krásně vydařené podzimní Školky.

Petra Dvořáková

Videa ze školky

Rozloučení po kostele

Noční optika - Moralita III. (fragment)