Podzimní školka v Břeclavi

Jak se říká - do třetice všeho dobrého, tak teda musím říct, že to vůbec neplatí. Podzimní školka v Břeclavi byla moje třetí a přišla mi stejně tak dobrá jako všechny ostatní. Téma bylo Sranda? Přejde! a tato fráze se opakovala za celý víkend tolikrát (obzvlášť v sobotu večer, kdy se prezentovaly divadelní scénky), že nevím, jak ostatním, ale mně osobně pak už to teda pěkně lezlo krkem.

Nicméně, poprvé, když jsem se o tomto tématu dozvěděla, mi přišlo velice zajímavé, a tak - nalákaná na větu "Možná přijde i kouzelník" jsem se s ostatními účastníky (prý v rekordním počtu) vesele vydala do veliké, bájné, a jánevimcoještě Břeclavi. V evangelickém kostele, kde se celý víkend dělo všechno to podstatné, už to žilo - pro naladění se do té správné "humorné" atmosféry se promítaly scénky Kaisera a Lábuse, a každý u vstupu dostal opravdu velkého smajlíka se svým jménem, kterého si měl připnout na sebe, což bylo opravdu stylové, hlavně když se na nás v Břeclavi dívali jak na debílky.

Impulsem nás potěšil Lukáš Maňák a i přes značnou počáteční nervozitu to bylo opravdu vtipné i duchaplné.

A, světe divse, on opravdu potom kouzelník přišel! S ledabylým úsměvem typu "já si umím ze zadku vytáhnout holubici a vy ne" nám předváděl svoje umění, za což byl vždycky odměněm potleskem. Na konci, když už potlesk neutichal, se nám rozhodl poodhalit tajemství pár svých kouzel a - jako bonus - dokonce i něco s kartama, což nevím jak ostatní, ale já jsem teda určitě nepochopila. Každopádně byl to velice sympatický pán, i když možná kvůli němu jsme platili za školku tolik, kolik jsme platili.

Večer byl plánován film, a ve hlasování vyhrála Little Miss Sunshine, což byla opravdu velice vtipná tečka za celým večerem. Pak se šlo spát do nedaleké tělocvičny. Možná jen nějací nezbedníci šli okusit břeclavskou kofolu do okolních hospod.

Ráno jsme k jídlu dostali zbytky od večera a ranní modlitboimpuls měl místní kněz církve apoštolské. Dopolední program měl na starosti herec Zdeněk, který vystupuje v Mostě jak v loutkovém i pohádkovém divadle. Svoji přednášku doplňoval fotkami z jejich Divadla rozmanitostí. Prý nepočítal s tak velkým počtem posluchačů, takže bude muset změnit plány a místo původního jsme nakonec dostali za úkol po skupinkách ztvárnit jakoukoliv scénku na téma, jak jinak, Sranda? Přejde!. Po vydatném obědě jsme si mohli vybrat mezi hraním volejbalu, fotbalu a vycházkou. Odpoledne jsme měli předvést svoje nacvičené kousky, o velice dramatické uvádění se opět postaral Zdeněk.

Večer přijela kapela God Mood, zpočátku stydlivé obecenstvo se nakonec myslím moc dobře bavilo. Na závěr se nám hlavní zvukař Ondra Malach nakonec rozhodl také předvést své skromné umění ve hře na bubny. A pak se šlo spát!

No a co se dělo ráno to vám říct nemohu, zato ale moc dobře vím, jak vypadá Břeclav o půl sedmé ráno, když jsem utíkala na vlak. Zájemcům ráda popíši.

Musím přiznat, že se mi tam opravdu moc líbilo, obávám se, že počáteční citované přísloví asi vážně platí...

A některý buchty taky byly výborný.

Bětka Prudilová